Inspirovali nás

Vědecké poznatky někdy potřebují celá desetiletí, než technika a společenská poptávka umožní jejich využití v praxi. Při vývoji svítidel a světelných zdrojů proto někdy čerpáme i z biologických nebo psychologických výzkumů. V našem pojetí osvětlování nás inspirovali oftalmologové, chronobiologové či psychiatři.

John Ott, dr. h. c. (1909–2000)

Americký filmový technik – otec plnospektrálního osvětlení. Při práci na časosběrných scénách pro seriál Walta Disneyho Tajemství života zjišťuje, že filmované rostliny pod teplým zářivkovým světlem nerozkvétají a chřadnou a že umělé světlo, ve kterém chybí některá barevná složka, může mít nepříznivý vliv na rostliny i živočichy. Důležitost přikládá zejména složce modré, která je slabší v teplém světle, a složce ultrafialové, která zůstává za skly našich oken a brýlí. Dokládá, že při použití umělého světla podobnějšího dennímu klesá nejen neklid dětí ve škole, ale i agresivita vězňů. Demonstruje tak účinky různých druhů světla na hormonální systém, který řídí tělo a ovlivňuje psychiku člověka. Jako první hovoří o světelné podvýživě. Je zakladatelem společnosti Ott Lite.

Dr. Norman E. Rosenthal (*1950)

Jihoafrický psychiatr žijící v USA, který jako první popsal sezonní afektivní poruchu (SAD) a její léčbu pomocí jasného světla. Je autorem knih Zimní skleslost, Emocionální revoluce, Třezalka tečkovaná a Jak porazit pásmovou nemoc.

Prof. Fritz Hollwich (1909–1991)

Německý oční lékař. Ve své habilitační práci z roku 1948 rozlišuje vizuální a energetickou funkci zrakového aparátu. Třem čtvrtinám dopadajícího světla přisuzuje energetickou funkci a pouze čtvrtině funkci zrakovou. Energetickou funkci dokládá měřením hladin hormonů a dalších látek v těle. Na slepcích, kterým se po operaci navrátil zrak, demonstruje, jak se díky obnovení přísunu světla zlepšuje vitalita a jak se hladiny látek v těle vracejí do přirozeného stavu. U svých pacientů pozoroval snížení stresového hormonu poté, co nechal v čekárně instalovat zářivky s denním světlem a zasloužil se tak o lepší osvětlení ve zdravotnictví.

Dr. Jacob Liberman (*1947)

Americký oční lékař a průkopník nových přístupů v oftalmologii. Býval rektorem Univerzity syntonické optometrie a předsedou ISSSEEM, Mezinárodní společnosti pro studium subtilních energií a energetickou medicínu. Je nositelem čestného doktorátu a Spitlerovy ceny za přispění k rozvoji fototerapie. Je autorem knih Světlo – lék budoucnosti, Dobrý zrak bez brýlí a tvůrcem světelného přístroje pro trénink očí EYEPORT.

Prof. Colin Pittendrigh (1918–1996)

Americký vědec britského původu a hlavní zakladatel chronobiologie – „otec biologických hodin“. Jako první pochopil vnitřní biologický model cirkadiánního rytmu a jeho synchronizaci světlem.

Prof. Jürgen Aschoff (1913–1998)

Německý lékař, biolog, psycholog a jeden ze zakladatelů chronobiologie. Věnoval se cirkadiánnímu rytmu, jeho vnitřní a vnější synchronizací. Zavedl pojem zeitgeber.

Prof. Franz Halberg (1919–2013)

Americký vědec rumunsko-rakouského původu a jeden ze zakladatelů chronobiologie, vědy o časovém řádu v živé říši. Zavedl pojem cirkadiánní rytmus a věnoval se vnějším výpočetním modelům časových rytmů.

Prof. Helena Illnerová (*1937)

Česká bioložka a fyzioložka, mj. jako první na světě se svým týmem zjistila, že tvorba melatoninu v šišince mozkové je řízena biologickými hodinami v mozku. Bývala předsedkyní Akademie věd a Učené společnosti a předsedkyní České komise pro UNESCO.

Prof. Russell Foster (*1959)

Britský neurobiolog, mj. objevitel světlocitlivých gangliových buněk na lidské sítnici. Je členem britské Královské společnosti.

Více o NASLI

ZAVŘÍT MENU