Více než 80 % informací přijímáme zrakem a správné osvětlení tak hraje zásadní roli prakticky ve všech lidských činnostech. Ve zdravotnictví přitom jde o nejušlechtilejší hodnoty, jako jsou lidské zdraví a život.
Osvětlení zubních ordinací se řídí technickou normou ČSN EN 12464-1 specifikující minimální osvětlení pracovních prostorů,[1] kterou činí závaznou zákon č. 61/2007 Sb.[2] Stávající norma platí od roku 2012 a některé osvětlovací soustavy navržené podle předchozí normy z roku 2004 jsou již nevyhovující. Požadavky normy je třeba brát jako hygienické minimum. Požadavky norem jsou kompromisem mezi průměrnými fyziologickými potřebami a průměrnými ekonomickými možnostmi. Podle ergonomických výzkumů lidé na pracovišti nejvíce preferují celkovou osvětlenost (mimo operační pole a jeho bezprostřední okolí) alespoň okolo 1000 lx, zatímco norma předepisuje minimálně 500 lx. Norma udává udržovanou osvětlenost Ēm (hodnota průměrné osvětlenosti na daném povrchu, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout). Klesne-li skutečná osvětlenost E pod Ēm, je třeba provést údržbu soustavy: čištění svítidel, výměnu světelných zdrojů, vymalování apod.
Odpovídající osvětlenost operačního pole je pro zrakový výkon zcela nezbytná. Norma [3] pro operační lampy na soupravě uvádí osvětlenost operačního pole regulovatelnou nejméně v rozsahu 8000–20000 lx v elipse o rozměrech 50 × 25 mm (místo zrakového úkolu); ve vzdálenosti 60 mm nahoru od jejího středu je však povoleno jen 1200 luxů, aby neoslňovala pacienta. Neustálá readaptace oka mezi velmi jasnými a tmavými plochami vede ke zrakové a nakonec i celkové únavě.
Pomocí je zde výkonné svítidlo zavěšené nad křeslem, které zajišťuje – a často i několikanásobně přesahuje – požadovanou minimální udržovanou osvětlenost pacienta 1000 lx (odpovídá bezprostřednímu okolí zrakového úkolu – pás šířky alespoň 0,5 m kolem místa zrakového úkolu). Menší kontrast znamená pro lékaře lepší zrakovou pohodu. S výhodou se zde používají chladné tóny bílého světla, protože obsahují větší podíl modré složky, na které je periferní zrak citlivější a dosáhne se tak snížení vnímaného kontrastu. Norma požaduje světlo s vysokým všeobecným indexem podání barev Ra > 90. Pacienti, kteří jsou nuceni se dívat do svítidla, nejlépe tolerují matné svítící plochy.
Kromě zrakového úkolu v dutině ústní najdeme v ordinaci celou řadu dalších míst: instrumentační stolek, ovládání a displeje diagnostických přístrojů, přípravu materiálů, stůl s počítačem, kartotéku a další. Ve všech těchto místech musí být rovněž splněno požadované osvětlení pro dané činnosti. Zároveň musí být splněna minimální celková osvětlenost ordinace 500 lx.
Jednou ze zásadních novinek v novelizované normě je pozadí úkolu, což je plocha navazující na bezprostřední okolí úkolu, široká alespoň 3 m v mezích prostoru. Ta má být dle normy osvětlena nejméně 1/3 skutečné osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu. Zde také dochází k nejčastějším chybám při návrhu osvětlení podle staré normy. Pod výkonným závěsným svítidlem se slabou nepřímou složkou snadno naměříme osvětlenost pacienta až 5000 lx. Pozadí úkolu, které tvoří většinu místnosti, by v tomto případě mělo být osvětleno 1670 lx, což je poměrně nákladné dosáhnout. Tento poměr nebyl splněn ani v jedné z desítek měřených ordinací, kde bylo nad soupravou umístěno výkonné závěsné svítidlo. Norma nás zde nutí chápat ordinaci jako celek, kde záleží nejen na osvětlenosti pacienta, ale i na rovnoměrnosti a přijatelném kontrastu v celém prostoru. Příliš vysoký výkon závěsného svítidla tak naruší rovnoměrnost osvětlení – viz obrázky 1 a 2.
@obr1@
Obr. 1: Typická situace v ordinaci, kde osvětlení zajišťuje pouze výkonné směrové svítidlo nad křeslem. Většina požadavků není splněna, viz tab. 1.
@obr1@
Obr. 2: Vyvážené osvětlení ordinace s méně směrovým svítidlem nad křeslem a s doplňkovými stropními a podlinkovými svítidly, viz tab. 1.
■ vybavení ordinace ■ svítidla ■ místa zrakových úkolů ■ okolí úkolů pozadím úkolů je celá ordinace
Pozn.: číselné hodnoty uvádějí intenzitu osvětlenosti v luxech
| Parametr | Obr. 1 | Obr. 2 |
| Celkové osvětlení ordinace | 20–2000 lx × | 600–1500 lx |
| Rovnoměrnost | celkově nevyhovující × | velmi dobrá |
| Osvětlení pacienta | 2000–5000 lx | 1000–3000 lx |
| Osvětlení instrumentů | 100–200 lx × | 500–700 lx |
| Osvětlení přípravy materiálů | 30–300 lx | 500–750 lx |
| Osvětlení stolu sestry | 50–300 lx × | 500–750 lx |
| Osvětlení stolu lékaře | 20–100 lx × | 700–800 lx |
| Osvětlení pozadí | 20–1000 lx × | 600–1000 lx |
| Všeobecný index podání barev | 80–89 × | > 90 |
| Shoda s normou | NE × | ANO |
Tabulka 1: Srovnání a vyhodnocení nejzákladnějších parametrů osvětlení.
Modelová ordinace má rozměry 5 x 6 m a výšku stropu 2,8 m. Svítidlo nad křeslem je zavěšeno ve výšce 2,2 m. Rozmístění doplňkových svítidel je kompromisem mezi funkčností a estetikou.
Měření prováděná v ordinacích ukazují, že osvětlení okolí úkolu i celkové osvětlení jsou často nedostatečné, se všemi důsledky zrakové únavy. Výjimkou není ani pouhých 150 lx na místě pro přípravu materiálů či na stole s počítačem. Časté je také nedodržování plánu údržby.
Řada ordinací zřízených ve starší zástavbě nemá osvětlení instalované zcela podle projektu, zůstávají zachovaná stará svítidla navrhovaná ještě podle velmi staré normy, která požadovala v kancelářích jen 300 lx. Na osvětlení se opravdu vyplatí nešetřit. S věkem navíc roste potřeba světla.
V některém z příštích článků si povíme o dalších parametrech osvětlení, jako je rovnoměrnost, index oslnění, podání barev, nevizuální účinky světla a o řízení osvětlení. Je třeba upozornit, že ani v jednom případě nestačí hlavní svítidlo na splnění všech podmínek osvětlenosti. Proto jsou nezbytná další svítidla, která zaručí správné osvětlení pozadí a dostatečnou rovnoměrnost. V případě obrázku 2 je dosažení požadovaných hodnot ekonomicky méně náročné.
| Symbol | Význam Účel |
Celkové osvětlení ordinace | Osvětlení pacienta |
| Ēm | Udržovaná osvětlenost Odpovídající úroveň osvětlení |
500 lx | 1000 lx |
| UGRL | Limit indexu oslnění UGR Zamezení oslnění, přijatelný kontrast |
19 | – |
| Uo | Minimální rovnoměrnost osvětlení Přijatelné rozložení světla v prostoru |
0,6 | 0,7 |
| Ra | Minimální všeobecný index podání barev Potřebná rozlišitelnost barev |
90 | 90 |
| – | Specifické požadavky Pro zvolené místo a nebo činnost Světlo nemá oslňovat pacienta |
– |
Literatura:
[1] ČSN EN 12464-1:2012 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory.
[2] Zákon 361/2007 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších zákonů.
[3] ČSN EN ISO 9680:2007 Stomatologie – Stomatologická pracovní svítidla.
Obr. 3: 3D vizualizace situace z obrázku č. 1. Osvětlení nerespektuje další zrakové úkoly v ordinaci.
Obr. 4: 3D vizualizace situace z obrázku č. 2. Pohled do modelové ordinace se svítidly respektujícími další zrakové úkoly.
Tabulka 2: Požadavky na osvětlení zubních ordinací (podle tabulky 5.48 normy) [1]
