Osvětlení zubních ordinací: Opomíjené požadavky normy pro osvětlení z roku 2012

Ing. Antonín Fuksa

Publikováno v časopise StomaTeam

Více než 80 % informací přijímáme zrakem a správné osvětlení tak hraje zásadní roli prakticky ve všech lidských činnostech. Ve zdravotnictví přitom jde o nejušlechtilejší hodnoty, jako jsou lidské zdraví a život.

Osvětlení zubních ordinací se řídí technickou normou ČSN EN 12464-1 specifikující minimální osvětlení pracovních prostorů,[1] kterou činí závaznou zákon č. 61/2007 Sb.[2] Stávající norma platí od roku 2012 a některé osvětlovací soustavy navržené podle předchozí normy z roku 2004 jsou již nevyhovující. Požadavky normy je třeba brát jako hygienické minimum. Požadavky norem jsou kompromisem mezi průměrnými fyziologickými potřebami a průměrnými ekonomickými možnostmi. Podle ergonomických výzkumů lidé na pracovišti nejvíce preferují celkovou osvětlenost (mimo operační pole a jeho bezprostřední okolí) alespoň okolo 1000 lx, zatímco norma předepisuje minimálně 500 lx. Norma udává udržovanou osvětlenost Ēm (hodnota průměrné osvětlenosti na daném povrchu, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout). Klesne-li skutečná osvětlenost E pod Ēm, je třeba provést údržbu soustavy: čištění svítidel, výměnu světelných zdrojů, vymalování apod.

Odpovídající osvětlenost operačního pole je pro zrakový výkon zcela nezbytná. Norma [3] pro operační lampy na soupravě uvádí osvětlenost operačního pole regulovatelnou nejméně v rozsahu 8000–20000 lx v elipse o rozměrech 50 × 25 mm (místo zrakového úkolu); ve vzdálenosti 60 mm nahoru od jejího středu je však povoleno jen 1200 luxů, aby neoslňovala pacienta. Neustálá readaptace oka mezi velmi jasnými a tmavými plochami vede ke zrakové a nakonec i celkové únavě.

Pomocí je zde výkonné svítidlo zavěšené nad křeslem, které zajišťuje – a často i několikanásobně přesahuje – požadovanou minimální udržovanou osvětlenost pacienta 1000 lx (odpovídá bezprostřednímu okolí zrakového úkolu – pás šířky alespoň 0,5 m kolem místa zrakového úkolu). Menší kontrast znamená pro lékaře lepší zrakovou pohodu. S výhodou se zde používají chladné tóny bílého světla, protože obsahují větší podíl modré složky, na které je periferní zrak citlivější a dosáhne se tak snížení vnímaného kontrastu. Norma požaduje světlo s vysokým všeobecným indexem podání barev Ra > 90. Pacienti, kteří jsou nuceni se dívat do svítidla, nejlépe tolerují matné svítící plochy.

Kromě zrakového úkolu v dutině ústní najdeme v ordinaci celou řadu dalších míst: instrumentační stolek, ovládání a displeje diagnostických přístrojů, přípravu materiálů, stůl s počítačem, kartotéku a další. Ve všech těchto místech musí být rovněž splněno požadované osvětlení pro dané činnosti. Zároveň musí být splněna minimální celková osvětlenost ordinace 500 lx.

Jednou ze zásadních novinek v novelizované normě je pozadí úkolu, což je plocha navazující na bezprostřední okolí úkolu, široká alespoň 3 m v mezích prostoru. Ta má být dle normy osvětlena nejméně 1/3 skutečné osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu. Zde také dochází k nejčastějším chybám při návrhu osvětlení podle staré normy. Pod výkonným závěsným svítidlem se slabou nepřímou složkou snadno naměříme osvětlenost pacienta až 5000 lx. Pozadí úkolu, které tvoří většinu místnosti, by v tomto případě mělo být osvětleno 1670 lx, což je poměrně nákladné dosáhnout. Tento poměr nebyl splněn ani v jedné z desítek měřených ordinací, kde bylo nad soupravou umístěno výkonné závěsné svítidlo. Norma nás zde nutí chápat ordinaci jako celek, kde záleží nejen na osvětlenosti pacienta, ale i na rovnoměrnosti a přijatelném kontrastu v celém prostoru. Příliš vysoký výkon závěsného svítidla tak naruší rovnoměrnost osvětlení – viz obrázky 1 a 2.

 

@obr1@
Obr. 1: Typická situace v ordinaci, kde osvětlení zajišťuje pouze výkonné směrové svítidlo nad křeslem. Většina požadavků není splněna, viz tab. 1.

@obr1@
Obr. 2: Vyvážené osvětlení ordinace s méně směrovým svítidlem nad křeslem a s doplňkovými stropními a podlinkovými svítidly, viz tab. 1.

■ vybavení ordinace ■ svítidla ■ místa zrakových úkolů ■ okolí úkolů pozadím úkolů je celá ordinace
Pozn.: číselné hodnoty uvádějí intenzitu osvětlenosti v luxech

ParametrObr. 1Obr. 2
Celkové osvětlení ordinace20–2000 lx ×600–1500 lx
Rovnoměrnostcelkově nevyhovující ×velmi dobrá
Osvětlení pacienta2000–5000 lx1000–3000 lx
Osvětlení instrumentů100–200 lx ×500–700 lx
Osvětlení přípravy materiálů30–300 lx500–750 lx
Osvětlení stolu sestry50–300 lx ×500–750 lx
Osvětlení stolu lékaře20–100 lx ×700–800 lx
Osvětlení pozadí20–1000 lx ×600–1000 lx
Všeobecný index podání barev80–89 ×> 90
Shoda s normouNE ×ANO

Tabulka 1: Srovnání a vyhodnocení nejzákladnějších parametrů osvětlení.

Modelová ordinace má rozměry 5 x 6 m a výšku stropu 2,8 m. Svítidlo nad křeslem je zavěšeno ve výšce 2,2 m. Rozmístění doplňkových svítidel je kompromisem mezi funkčností a estetikou.

Měření prováděná v ordinacích ukazují, že osvětlení okolí úkolu i celkové osvětlení jsou často nedostatečné, se všemi důsledky zrakové únavy. Výjimkou není ani pouhých 150 lx na místě pro přípravu materiálů či na stole s počítačem. Časté je také nedodržování plánu údržby.

Řada ordinací zřízených ve starší zástavbě nemá osvětlení instalované zcela podle projektu, zůstávají zachovaná stará svítidla navrhovaná ještě podle velmi staré normy, která požadovala v kancelářích jen 300 lx. Na osvětlení se opravdu vyplatí nešetřit. S věkem navíc roste potřeba světla.

V některém z příštích článků si povíme o dalších parametrech osvětlení, jako je rovnoměrnost, index oslnění, podání barev, nevizuální účinky světla a o řízení osvětlení. Je třeba upozornit, že ani v jednom případě nestačí hlavní svítidlo na splnění všech podmínek osvětlenosti. Proto jsou nezbytná další svítidla, která zaručí správné osvětlení pozadí a dostatečnou rovnoměrnost. V případě obrázku 2 je dosažení požadovaných hodnot ekonomicky méně náročné.

 

SymbolVýznam
Účel
Celkové osvětlení ordinaceOsvětlení pacienta
ĒmUdržovaná osvětlenost
Odpovídající úroveň osvětlení
500 lx1000 lx
UGRLLimit indexu oslnění UGR
Zamezení oslnění, přijatelný kontrast
19
UoMinimální rovnoměrnost osvětlení
Přijatelné rozložení světla v prostoru
0,60,7
RaMinimální všeobecný index podání barev
Potřebná rozlišitelnost barev
9090
Specifické požadavky Pro zvolené místo a nebo činnost
Světlo nemá oslňovat pacienta

 

 

Literatura:

[1] ČSN EN 12464-1:2012 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory.

[2] Zákon 361/2007 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších zákonů.

[3] ČSN EN ISO 9680:2007 Stomatologie – Stomatologická pracovní svítidla.

Obr. 3: 3D vizualizace situace z obrázku č. 1. Osvětlení nerespektuje další zrakové úkoly v ordinaci.

Obr. 4: 3D vizualizace situace z obrázku č. 2. Pohled do modelové ordinace se svítidly respektujícími další zrakové úkoly.

Tabulka 2: Požadavky na osvětlení zubních ordinací (podle tabulky 5.48 normy) [1]